graffiti, grafity, hip hop shop

Pach legálního aerosolu

Streetartová scéna hledá oficiální cestu do veřejného prostoru. Byla to hodně drahá legrace: soud minulý týden rozhodl, že streetartový výtvarník David Brudňák, který si říká Roman Týc, musí zaplatit bezmála 150 tisíc korun za to, že loni vyměnil sklíčka na pražských semaforech za vlastní obrázky. Nebo půjde na měsíc do vězení. Streetart se u nás dlouhodobě pohybuje na hranicích legality a tohle je výstižný důkaz, že často i za nimi.

Střety s policií a soudy k progresivní vizuální kultuře patří. Nicméně nejsou nutné. V hlavním městě to nyní dokládají dvě akce, během nichž si streetart našel oficiální cestu do veřejného prostoru.

„Prosíme neparkovat. V pátek a sobotu se tu malují zdi.“ Výstražná tabulka zafungovala a v podjezdu na sídlišti Jižní Město minulý víkend skutečně nestálo ani auto. Celá obrovská plocha už je téměř plná čerstvých graffiti, další právě vznikají, zatímco se vzduch plní aerosolovými výpary sprejů, duněním reprodukovaného hip hopu a nárazy skateboardů o překážkovou dráhu. Jeden z nápisů nastříkaných na zeď je složen z písmen ACAB. Je to zkratka pro radikály přesvědčené tak jako Brudňák o tom, že „All Cops Are Bastards“. Příjezd policie však tentokrát nehrozí. Celá akce je legální a koná se s podporou starosty Prahy 11.

Z ulice do ABC

Právně ošetřený je i projekt v sousedství O2 areny v pražských Holešovicích. V Galerii Trafo předělané z elektrické rozvodny tu do 5.6. bilancuje uplynulou dekádu své tvorby Jan Kaláb (1978). Pod jmény Splash, Cakes a především Point se proslavil jako nejvýraznější český umělec tvořící na ulici. Teď má první samostatnou výstavu v klasické galerii.

Sprej na městskou zeď poprvé namířil hned poté, co dostal občanku. Svými podpisy (tagy) a díly (piece) pokrýval nejen baráky, ale i vlaky a vozy metra. Dnes odhaduje počet pomalovaných vagonů na dvě stovky. Často ho při tom chytila policie a pro nezletilce si museli přijet rodiče. Když ho vzali na Vysokou školu umělecko-průmyslovou, trochu se umírnil. Prošel architektonickým ateliérem Evy Jiřičné, sochařskou dílnou Jiřího Beránka a hledal nové cesty v používání sprejů než jen při honičkách se strážníky: začal se zabývat myšlenkou převést graffiti do trojrozměrné podoby. Vytáhnout nápis na povrch a udělat z něj originální plastiku. Ve světě byl jedním z prvních.

Přešel na Akademii výtvarných umění. Diplomoval s trojrozměrným nápisem Point z dřevotřísky: na výstavě diplomantů ve Veletržním paláci bylo možné do něj vstoupit a prohlédnout si dokumentaci dalších Kalábových realizací. Jednou z nich byly vybarvené asfaltové „záplaty“ na chodnících. Nebo malé sošky, jimž autor říká pointíci či dráčci, umístěné v ulicích na těžko přístupných místech.

Jako vyhledávaného „writera“ si ho pozvali pořadatelé streetartových akcí do Berlína či Benátek, v New Yorku se vrátil ke svým kořenům, když ilegálně pomaloval tamní metro. Postavil několik trojrozměrných děl, včetně loňského čtrnáctimetrového „pomníku obětem graffiti“ na Florenci. Dokonce se dostal i do prostředí, kde by jeho práce hledal málokdo: v časopise ABC si děti mohly jeho 3D Point slepit jako papírovou vystřihovánku.

Jan Kaláb dnes šéfuje alternativnímu centru Trafačka, které si s kamarády pronajímá od města jako prostor pro ateliéry a výstavy. Přestal být onou démonickou postavou, již by člověk potkával v pomočených koutech periferie maskovanou kapucou. Své graffiti použil pro krám v obchodním centru na Zličíně nebo reklamní hummer firmy Nike. V Galerii Trafo si dnes kdokoli může v rámci akce POINT-shop koupit dokonce i pointíky, prodává je za několik tisíc.

Což ovšem neznamená, že by se Kaláb stal konformním umělcem, který by dělal kolegům ostudu. Prolínání s komerčním sektorem je vlastní celé streetartové scéně, koneckonců vzešla z hiphopové kultury, jež si libuje v luxusních oděvních značkách a reklamě. Díla nejslavnějšího writera na světě – Brita, jenž si říká Banksy – si dnes kupují hollywoodské hvězdy za miliony dolarů. V tomto ohledu má Kaláb co dohánět.

V srpnu bude Trafačka pořádat první velký streetartový festival v republice pojmenovaný Names, dorazit by snad mohl i Banksy. V úvodu zmiňovaná akce, která se konala o víkendu na Jižním Městě, byla mnohem skromnější a žádný zahraniční umělec na ní nebyl. Jen rozdováděná sídlištní mládež, která si řízené stříkání na zeď očividně užívala.

Sídliště jako místo pro život

Došlo i na slaňování po fasádě paneláku či na průvod obřích loutek. „Polovina oken byla otevřená a lidi na to koukali s vytřeštěnýma očima. Byla to pro ně velká událost. Jinak tu mají tak akorát obchodní centrum,“ pochvaluje si Jiří Sulženko z kulturního Centra Zahrada, které festival Street For Art pořádalo. Probudit sídliště z víkendové letargie, o to tu šlo: „Lidi to tu nepovažují za místo pro život, kde by si mohli užít. To bychom rádi změnili.“ Na Chodov přešel Sulženko z Divadla Archa a dnes si libuje, že tady na okraji Prahy se dají ve spolupráci s radnicí dělat nesrovnatelně odvážnější věci než v čím dál konzervativnějším centru města.

V ruce drží šablonu s tvarem výstražné čáry, která označuje v podjezdu konec zídky. Po dni sprejování je na několika místech přestříkaná. „Vím, pro některé writery to bude vypadat divně. Ale až to tady doděláme, musíme tu čáru na přání majitele objektu uvést do původního stavu.“ Pro radikální příznivce streetartové kultury to možná skutečně působí jako ústupek, ptát se radnice, jestli by jim neposkytla legální prostor. Pro kluky z „Jižáku“ v posprejovaných tričkách světových značek to ale začíná být samozřejmost.

Tady nejde o honičku s policií, ale o oživení prostoru. (Práce Jana Kalába, Jižní Město) - Autor: Jan Kaláb

Komentáře k článku