graffiti, grafity, hip hop shop

Přihlásit se Registrace

Čtyři rány bičem (světový přehled trestní odpovědnosti za graffiti)

Určitě každého z vás jistě někdy napadlo, jak jste na tom s trestní odpovědností za graffiti, jak již u nás v České republice, tak i v ostatních zemích Evropy či světa. V článku najdete srovnání z celého světa a to vše pro vás přeložila slečna, která si říká TOY_BOX.

Česká republika

§ 257b

1. Kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
2. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo spáchá-li takový čin opětovně nebo spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů.
3. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

Slovensko

V roku 2004 bol na Slovensku na podnet poslankine za ĽS-HZDS Kataríny Tóthovej vypracovaný a vládou schválený doplnok k Trestnému zákonu (§ 257aa), ktorý hovorí následovne:

§ 257aa
(1) Kto poškodí cudziu vec tým, že ju postrieka, pomaľuje, popíše farbou alebo inou látkou, potresce sa odňatím slobody až na jeden rok alebo peňažným trestom alebo prepadnutím veci.

(2) Odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky sa páchateľ potresce, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) hoci bol v posledných dvoch rokoch za taký čin odsúdený alebo z výkonu trestu odňatia slobody za taký čin prepustený, alebo
b) ako člen organizovanej skupiny.

(3) Odňatím slobody na jeden rok až päť rokov sa páchateľ potresce
a) ak spôsobí činom uvedeným v odseku 1 značnú škodu, alebo
b) ak spácha taký čin na veci, ktorá požíva ochranu podľa osobitných predpisov.

(4) Odňatím slobody na dva roky až osem rokov sa páchateľ potresce, ak spôsobí činom uvedeným v odseku 1 škodu veľkého rozsahu.

USA

Přestože jeho obhájci graffiti vnímají jako způsob znovunabytí veřejného prostoru, jeho oponenti ho stejně jako u nás považují za obtěžující, stále se rozrůstající vandalismus, který vyžaduje opravení zničeného majetku. Graffiti je posuzováno jako ukazatel životní úrovně a jeho odpůrci se domnívají, že přítomnost graffiti přispívá k obecnému pocitu špíny a strachu z kriminality.

Philadelphia

V roce 1984 byla ve Filadelfii, pátém největším městě v USA založena Anti-Graffiti Network (PAGN), aby bojovala proti graffiti spojenému často s místními gangy. Její strategií byl takzvaný Mural Arts Program (Program nástěnného umění), během něhož vznikaly na místech zasažených graffiti velké nástěnné malby, tvořené často na objednávku a chráněné městskými předpisy. Dalším krokem bylo zvýšení pokut pro kohokoli, kdo bude chycen, jak čmárá na stěnu. Filadelfské metro se tak díky této městské politice proměnilo v konzervu této umělecké formy. Na málokterém jiném místě na světě se dají vidět nástěnné malby a tagy staré více než patnáct let.

New York City

Obhájci teorie rozbitého okna („the broken window theory“) věří, že graffiti provází jistý druh rozkladu, který povzbuzuje další vandalismus a poškozování městského prostředí, které je ještě horší. Jedním z mužů, který se k této teorii přihlásil obzvlášť energicky byl bývalý starosta New Yorku, Ed Koch (na radnici byl v letech 1978 - 1989). Na počátku osmdesátých let vedl proti graffiti agresívní kampaň, která měla za výsledek vznik chemikálie (říkalo se jí „the buff“), která rozpouštěla barvu. Během jeho úřadování na radnici New York přijal politiku „nulové tolerance“. Navzdory tomu soudy často -i když ne vždy - označovaly graffiti jako přestupek, přestože tresty za něj byly velmi rozdílné a vše záleželo na soudci. Poté, co vymřely vlaky, rozšířily se po městě rooftopy.

V roce 1995 starosta Rudolph Giuliani založil Anti-Graffiti Task Force, iniciativu, která měla bojovat proti graffiti vandalům v New York City. Tím zahájil éru nejtvrdších postihů a jednu z největších anti-graffiti kampaní v historii USA. Ten samý rok byl městskou vyhláškou zakázán prodej aerosolových sprejových barev dětem pod osmnáct let. Tato vyhláška nařizovala prodejcům barev zamykat spreje do skříní nebo je dávat za pult v obchodě, čímž se snažila znesnadnit jejich ukradení. Narušení anti-graffiti zákona bylo trestáno pokutou 350 dolarů (přibližně 7700 korun). Jedním z lidí, kteří vystoupili otevřeně proti tomuto zákonu byl známý newyorský writer Zephyr.

V lednu 2006 člen městské rady Peter Vallone přišel s novou legislativou, která měla postavit mimo zákon jakoukoli osobu mladší jedenadvaceti let, která vlastní sprej nebo permanentní marker. Tato vyhláška byla však napadena mediálním a módním magnátem Marcem Ecko, který obvinil starostu Michaela Bloomberga a člena rady Petera Vallone z poškozování studentů uměleckých škol a legitimních graffiti umělců.

Chicago

Chicagský starosta, Richard M. Daley, založil tým „Graffiti Blasters“, aby zabránil graffiti a vandalismu spojenému s činností gangů. Tato společnost proklamuje vyčištění plochy od graffiti zdarma do 24 hodin od zavolání. „Graffiti Blasters“ používají barvy v tónech oficiálních městských barev a chemické látky, které odstraňují některé z variant graffiti.
V roce 1992 začala platit vyhláška, která zakazuje prodej a vlastnictví barvy ve spreji a určitého druhu vybavení a fixů. Zvláštní zákon označuje graffiti za přestupek, který je horší než veřejné opilství, podomní obchod nebo narušování bohoslužby a každý incident může být potrestán pokutou 500 dolarů (cca 11 000 korun).

Jížní Amerika

V jižní Americe, a to zejména v Brazílii, má graffiti silnou tradici. Sao Paulo bývá často považováno z hlediska graffiti za nejinspirativnější město na celém světě a často bývá rozvíjena paralela mezi stavem dnešní saopaulské scény a New Yorkem v sedmdesátých letech. Graffiti bují na všech představitelných místech brazilských měst a často komentuje místní sociální problémy, jako je nezaměstnanost nebo chudoba. Sociální rozdělení společnosti poskytuje potravu „lidovému vandalismu a městskému sportu pro sociálně méně zdatné“, což je jeden z popisů jihoamerického graffiti.

Evropa

V Evropě mají města a obce většinou legislativní představu, jak nakládat s graffiti. V září 2006 evropský parlament navrhl vytvořit jednotný projekt městského životního prostředí („urban environment policy“) tak aby bylo zabráněno špíně, odpadkům, graffiti, zvířecím výkalům a hluku z domácích hudebních systémů a pojízdným hudebním systémům v evropských městech.

Poslední britskou legislativou proti graffiti je The Anti-Social Behaviour Act z roku 2003. V srpnu 2004 kampaň Keep Britain Tidy (Udržuj Británii uklizenou) v médiích tematizovala například nulovou toleranci graffiti a přišla s takovými návrhy jako je například pokuty „na místě“ pro graffiti a zákaz prodeje aerosolové barvy teenagerům. Tato kampaň ve své tiskové zprávě také nedoporučuje používat graffiti motivů v reklamě a hudebních klipech a říká, že zkušenost s graffiti z reálného světa je na hony vzdálená obrazu „cool“ zábavy, za níž bývá často považováno. Po této kampani 123 členů horní sněmovny parlamentu (včetně tehdejšího premiéra Tonyho Blaira) podepsalo rezoluci znění: „Graffiti není umění, je to zločin. V pověření svými voliči budu dělat vše, abych zbavil společnost tohoto problému.“ Navzdory tomu, v posledních několika letech je britská graffiti scéna zasažená samozvaným „teroristou“ Banksym, který provedl revoluci na britské graffiti scéně (mimo jiné tím, že prostřednictvím předem připravených šablon několikanásobně zkrátil čas malby).
V Británii mají městské radnice pravomoc potrestat každého, kdo se provinil proti Anti-social Behaviour Act (z roku 2003, zařazený do ústavy jako Clean Neighbourhoods and Environment Act v roce 2005). Tento zákon postihuje také majitele nemovitostí, kteří nainstalují před svůj dům ochranné desky, které jsou počmárány, a tak se snaží chránit svůj majetek.

Austrálie

Ve snaze omezit vandalismus, mnoho australských měst vyhradilo pro graffiti legální zóny. Jeden z prvních příkladů je známý „Graffiti Tunnel“ umístěný v kampusu university v Sydney, který je volně k použití pro každého studenta této university, aby po něm tagoval, maloval a využíval ho k oznámení všeho druhu.
Zastánci této myšlenky se domnívají, že legální zóny odradí banální vandaly a naopak povzbudí umělce, kteří se nebudou muset bát zatčení za vandalismus nebo přístup do zakázaných zón a budou moci dát svému dílu veškerý čas, který je třeba. Odpůrci tvrdí, že přítomnost legálů ve městě nemá jakýkoli vliv na ilegální graffiti kdekoli jinde.

Některé místní samosprávy tak ustanovily „anti-graffiti jednotky“, které oblasti zbavují graffiti. Rozličné party jako například BCW (Buffers Cant Win) se snaží být vždy o krok napřed před místními čističi. Zákony v mnoha oblastech zakazují prodej nebo vlastnictví barvy ve spreji do věku plnoletosti (tzn. do 18 let). Existují ale i opačné tendence. Například ve Victorii se místní správa snaží na graffiti nahlížet jako na součást kulturního dědictví (nebo alespoň přinejmenším na některé jeho příklady - jako třeba prominentní politické graffiti). Melbourne je světoznámé pro svou silnou streetartovou scénu a místní graffiti hýří uměleckými kvalitami: výraznou barevností, imaginací a odvahou k novým formám.

Asie

V Asii se objevuje graffiti velmi zřídkakdy, a to zejména kvůli tvrdým trestům. Přesto, writer pod jménem PURE se podepsal takřka v každé arabské zemi. (Úřady o něm tvrdí, že je původem Palestinec narozený v Betlémě).

Nejznámějším případem trestu za graffiti je případ Michaela P. Faye. V roce 1993 policie v Singapuru nalezla několik velmi drahých aut pomalovaných sprejem. O několik dní později byl zatčen studenta singapurské Americké školy Michael P. Fay, poté byl obviněn a následně odsouzen za vandalismus. Fay byl shledán vinným z poškození aut a navíc z ukradení dopravních značek. Podle zákona z roku 1966 (Singapore Vandalism Act), který byl původně namířen proti rozšíření komunistických nápisů v Singapuru, ho soud odsoudil ke čtyřem měsícům vězení, pokutě 3 500 singapurských dolarů (cca 50 000 korun) a výprasku bičem. List The New York Times zveřejnil v reakci na tvrdý rozsudek sérii odsuzujících komentářů vyzývajících americkou veřejnost k protestům na singapurské ambasádě. Přestože singapurská vláda obdržela mnoho protestů z celého světa, k výprasku Michaela P. Faye došlo pátého května 1994. Fay byl původně odsouzen k šesti ranám bičem, ale prezident Singapuru odsouhlasil snížení na čtyři rány.

V Číně hrozí za graffiti pokuta odpovídající zhruba 22 000 korun a vyčistění zdi, což je - jak říká jeden čínský writer - „celkem problém“. Pro tamější úřady není graffiti velké téma.

Middle East

Na středním východě se graffiti pomalu objevuje, čím dál víc lidí taguje například ve Spojených arabských emirátech (zákony jsou tam méně přísné, než v Saúdské Arábii). V Íránu a jeho metropoli Teheránu začalo graffiti v roce 2003, když první writer začal psát po zdech - tagoval „ALONE“. Na Středním východě graffiti scéna ve větším měřítku neexistuje - většinou jsou vidět pouze tagy nebo throw-upy, z nichž valná většina z nich zůstává neodstraněná.

Velké poděkování, za fantastický překlad, patří slečně TOY_BOX. Nebýt jí, tak bych to překládal strašně dlouho a slečna to stihla v super rychlém čase. Díky!

Komentáře k článku